Emo je styl, který se týká hlavně hudby, ale patří k němu i styl oblékání a chování.
Fanoušci ema se nazývají emo-kids.
Emo je v podstatě zkratka pro emoce. Emoce jsou vyjádřeny v projevu, ale nejvíce v textech. Tenhle styl hrají jen kapely, které se nestydí dávat své emoce najevo a hlavně se nepřetvařují.
Je to jednoduše emocionální projev. Není to jen o hudbě a oblečení, ale hlavně o osobnosti.
V angličtině může také výraz "emo" znamenat i nešťastný a melancholický stav mysli. U emo jedinců se také poměrně často vyskytují deprese a sebedestrukční skolny, jako například řezání žil apod.
EMO historie
Prvopočátky hudebního stylu emo se datují zhruba od roku 1984 . V té době se ve "washingtonském" hardcoru mlela politika, až se řeklo dost a do hudby se dostalo více melodičnosti a texty získaly intimnější a osobnější ráz.
V roce 1985 členové skupiny Rites of Spring poznamenali v interview pro časopis Flipside, že je někteří fanoušci začali označovat jako „emo“, údajně podle emocí, které skupina ukazovala při svých vystoupeních. V následujících letech bylo emo vnímáno jako zkratka pro „emotive hardcore“, či „emotional hardcore“, čímž byl tehdy druh hudby označován.
Na začátku 90. let to vypadalo, že se emo neuchytilo . S rokem 1994 však přichází zvrat a od té doby se emo kultura šíří po celém světě.
V dnešní době je slovo emo používáno v širším významu. Po roce 2000 začaly hudební skupiny popularizovat dramatičtější a osobnější emo styl, jehož texty daleko více oslovovaly teenagery.
Spolu s tím začala být hudba známější, a emo začalo být okolím používáno jako termín pro přehnané melodrama či ublíženost. Na fanoušky pak často mířily věty jako „nebuď tak emo“ či „vzmuž se, emo děcko“ vyjadřující dojem, že se berou příliš vážně.
Když začala velká vydavateství zařazovat skupiny jako Emo, postupně se sjednotily i zpočátku různé styly jejich prezentace. S tím začal být s emo spojován styl skupin jako My Chemical Romance nebo Panic! at the Disco, a to včetně černého líčení očí a dlouhých vlasů, zakrývajících oči.
EMO hudba, EMO kapely
Emo styl hudby je velice emocionálně procítěný. To znamená, že se tam hodně střídají rytmy a tempa, dá se říct proto, že to vyjadřuje měnící se pocity. Žánrově můžeme emo přiřadit k punk-rocku. Songy jsou dlouhé a táhlé, objeví se tam vokální zpěv, lehký šepot, štěkavý řev, pláč nebo třeba vzlykání. Texty písniček jsou většinou o osobních problémech a pocitech - neštěstí, lásce, přátelství, smrti, nemocech, beznaději, zradě, aj.
a) Emo
Často má dva hlavní zpěváky, charakteristické tvrdými riffy a procítěným (občas mírně patetickým) podáním písniček. (Př.:Taking Back Sunday)
b) Screamo
Podobné Emu, avšak stejně důležitý jako zpěv je tam také křik až řev. Lehce ovlivněn metalem a hardcorem. (Př.:Hawthorne Heights)
c) Emocore
Kytarový punkrock středního tempa s emocionálními vokály/texty. Často označován jako "post-hardcore", protože jej hraje mnoho muzikantů, kteří jsou unavení omezeními HC. Může také používat popové prvky pro uhlazený zvuk. (Př.:Atreyu)
d) Post-emo indie rock
Nový obrat Ema, který je charakterizován "jiskřivými" kytarami, lehkými bicími a měkkými vokály; méně drsný než jiné druhy ema. Může zabrousit do oblasti syntetizátorů a jiných novovlných postupů. (Př.:Get Up Kids)
e) Hardcore emo
Extrémně hlasitý, drsný, nezkrášlovaný druh Ema. Charakterizovaný ohlušující zpětnou vazbou, spontánními výbuchy citu, maximálním prahem řevu a hustou distorcí el. kytar. (Př.:Comeback Kid)
Emo je styl, který se týká hlavně hudby, ale patří k němu i styl oblékání a chování.
Fanoušci ema se nazývají emo-kids.